Kam ve Velkém Meziříčí
Historie a současnost města
První písemné zmínky o hradu nad soutokem řek Oslavy a Balinky pocházejí ze třináctého století. Město, které vyrostlo v podhradí, získalo plná městská práva již v roce 1408 a v 16. století byla jeho privilegia na stejné úrovni s královskými městy.
V 19. století pak přinesl další rozmach nástup průmyslu. Výhodná poloha na silnici a později i dálnici mezi Prahou a Brnem má pak od druhé poloviny 20. století podíl na tom, že se vice než jedenáctitisícové Velké Meziříčí stalo jedním z nejvýznamnějších sídel Českomoravské vrchoviny.
A co u nás uvidíte
(Tip na poznávací vycházku městem)
Prohlídku památek a dalších zajímavých míst Velkého Meziříčí můžeme zahájit hned v turistickém informačním centru. V čele náměstí stojící budova radnice pochází z 15. století. V 16. století byla přestavěna renesančně. Radnice má v přízemí klenutý mazhaus s freskovou výzdobou na klenbách a zajímavý je jistě i goticky dřevěný strop ze zbořené hospody U Bílého anděla, který je nyní instalován v zasedací místnosti. Za povšimnutí pak stojí jistě celé náměstí. Vydáme-li se od radnice po levé straně náměstí, pak prvním domem, který upoutá naši pozornost je rohový dům, dříve palác Michkův . Do nynější podoby byl vystavěn současně s radnicí svobodným zemanem Mikulášem Michkou z Radostína a Ostrova.
Na horní straně náměstí pak svou renesanční sgrafitovou výzdobou upoutá další dům – Obecník. Již v 16. století se zde vařilo pivo, později byl dům centrem společenského děni ve městě. V přízemí zde najdeme restauraci a vinárnu. Další patra jsou pronajímány soukromým subjektům. Mezi vzrostlými lípami uprostřed náměstí najdete přímo proti radnici památník obětem velkomeziříčské tragédie až ze samého konce druhé světové války. Za památníkem stojí žulový sloup, se sochou svatého Jana Nepomuckého. Celý sloup je ohrazen kamennou balustrádou z počátku 18. století. Postoupíme-li blíže ke kostelu, staneme u barokní kašny se sochou svatého Floriana – patrona hasičů.
Za kašnou se již tyčí dominanta nejen celého náměstí, ale i celého města – farní chrám svatého Mikuláše, patrona dětí, obchodníků a lidu ohroženého vodním živlem. První zmínky o kostelu se vztahují k roku 1317, v patnáctém století byl přestavován a rozšiřován. V této době byla také stavěna kostelní věž. Věž je 64 metrů vysoká, cyrilometodějský kříž na vrcholu měří 3,6 m. Ciferník má průměr 4,2 metru a ručičky měří 2,2 a 1,7 metrů. Jedná se o největší svítící ciferník v České republice. Zvony, které jsou v současnosti ve věži zavěšeny, jsou z let 1969–1970. Největší z nich, Mikuláš, váží 2 180 kg, nejstarší ze šestice zvonů, Umíráček, váží 33 kg a pochází z roku 1706.
Vystoupáme-li na 40 metrů vysoký ochoz věže, budete mít celé náměstí i město samotné, jako na dlani: na dolní straně náměstí nás určitě zaujme renesanční stavba bývalého luteránského gymnázia. Zakladatelkou byla paní Alina Meziříčská z Lomnice. Stavba byla dokončena roku 1578 a byla inspirována Palazzo Pompei ve Veroně. V polovině 17. století byla budova přestavěna na panský pivovar, který zde byl až do poloviny 20. století. Poté zde sídlila ZUŠ a Městská knihovna.
Další budovou, která může upoutat naši pozornost na dolní straně náměstí je Jupiter club. V 17. století zde stávala hospoda U Černého orla, v 18. století pak sídlo krajského úřadu Jihlavského kraje a v 19. století pošta. Na počátku 20. století budova sloužila jako sokolovna, v současné době je budova kulturním centrem města – uvnitř můžete nalézt velký sál, koncertní sál, kino, loutkovou scénu, galerii a také restauraci.
Za kostelem stoji budova základní školy . Byla postavena v roce 1889 na místě bývalých masných krámů. Vydáme-li se od kostela ulicí ven z náměstí, dojdeme k renesanční bráně. Je to jediná z původních tří bran, která se dochovala z městského opevnění.
Při cestě k bráně potkáváme po levé straně Špitální kostel Sv. Kříže, též zvaný jen jako Špitálek. 
Původní gotický kostel sloužil jako pohřební místo pánů z Lomnice a Meziříčí. V kostele je renesanční náhrobek Zikmunda Heldta z Kementu, který je v hrobce pod kostelem pohřben. Budova, která přiléhá ke Špitálku, sloužila dříve jako špitál, nebo chcete-li jako starobinec.
Nyní můžeme projít branou a dostaneme se tak k soutoku řek Balinky a Oslavy. Na druhé straně řeky vykukuje žlutý barokní dům. Jedná se o bývalou katovnu – město mívalo v minulosti hrdelní právo, a právě v tomto domě bydlíval městský kat. Současná podoba domu odpovídá stavu z 18. století.
Vydáme-li se po chodníku dál východním směrem, dojdeme na světelnou křižovatku, u které stojí socha svatého Josefa. Jejím autorem je Alexandr Jelínek a jak se můžeme dočíst na podstavci sochy, pochází z roku 1735. Nedaleko stojí budova Gymnázia z počátku minulého století. Pod silnicí v malém parčíku stojí památník obětem první světové války. Budeme-li pokračovat dále zpět do centra, mineme Základní školu na Sokolovské ulici, jejíž budova zde stojí od roku 1871. Současnou podobu získala až v roce 1970. Po několika desítkách metrů se dostaneme do někdejšího židovského ghetta, dnešní ulice Novosady. Zde stojí za zmínku určitě dvě synagogy: takzvaná stará synagoga, která určitě upoutá naši pozornost barokně-klasicistním kamenným portálem, snad z druhé poloviny 18. století. V současné době je pod názvem Galerie Synagoga využívána místním muzeem. V poschodí je stálá expozice pojednávající o historii a památkách velkomeziříčské židovské obce „Magen David“.
Nová synagoga byla vystavěna v novogotickém slohu v letech 1868–1870. Od roku 1943 byla využívána jako skladiště, od devadesátých let 20. století slouží jako obchod. Za řekou, na ulici Bezděkov se nachází židovský hřbitov, jehož počátky sahají do roku 1650. Má tvar přibližně pětiúhelníku. Nejstarší dochované náhrobky – celkem 1 101 kusů ve 42 řadách – jsou z roku 1677. V pravém dolním rohu stojí malá obřadní síň z roku 1880, která je nyní využívána jako garáž.
Nedaleko židovského hřbitova se nachází starý křesťanský hřbitov „na Moráni“. Pohřbívalo se zde od roku 1553 do první poloviny dvacátého století. Při procházce hřbitovem můžeme vidět několik dochovaných náhrobků významných osobnosti, na které nás upozorni informační tabule při vstupu na hřbitov. V roce 1555 zde byl nákladem pana Zikmunda Heldta z Kementu přestaven původně gotický kostel Nejsvětější Trojice.
Vrátíme-li se zpět do někdejšího židovského ghetta a projdeme celou ulici Novosady, můžeme odbočit na zámecké schody. Ty nás povedou kolem rodného domu Františky Stránecké (1839 až 1888), která je také nazývána „moravskou Boženou Němcovou“. Její otec František Všetečka vykonával úřad purkrabího na velkomeziříčském zámku.
K zámku samotnému po chvíli dojdeme i my. Původně románský hrad, který je poprvé nepřímo zmiňován k roku 1236, byl přestavěn renesančně v 16. století, po požáru r. 1723 barokně, na přelomu 19. a 20. století pak ještě proběhla regotizace. Zámek je v soukromém vlastnictví rodiny Podstatzkých-Lichtenstein. V budově sídlí Muzeum Velké Meziříčí, jehož sbírky můžeme navštívit. Návštěvník může vidět například psací stolek Marie Antoinetty, smuteční náhrdelník Marie Terezie či kapesník s krví Františka Ferdinanda d’Este. Muzeum nabízí expozice o pozemních komunikacích, seznamuje s významnými rodáky, shlédnout můžete i přírodovědné sbírky, či kubistický nábytek. V roce 2008 se otevřela výstava k šestistému výročí od udělení plných městských práv městu Meziříčí. Veřejnosti přístupný je také zámecký park, kde můžeme vidět jeden z exponátů muzea – dřevěný krytý most přenesený sem z Krásněvsi.
Nedaleko zámku se nachází další dominanta města – dálniční most Vysočina, který byl vybudován v letech 1972–78. Je to první nejvyšší a druhý nejdelší most na dálnici D 1. Jsou to vlastně dva mosty vedle sebe, pro každý směr jeden.
Procházku můžeme ukončit v některé z restaurací, které ve městě jsou. Nedaleko zámeckých schodů, u křižovatky na Třebíč stojí hostinec U Bílého koníčka. Krčma zde stála už v roce 1562. Traduje se, že se zde inkognito scházíval císař Josef II. s majitelkou zámku Eleonorou Liechtensteinovou. Po roce 1850 se zde zastavil K. H. Borovský a zanechal tu svému příteli MUDr. Skřivanovi písemný vzkaz. Za mostem přes řeku Balinku stojí Malostránský pivovar, původně malostránský mlýn. Od roku 2004 je zde zřízen hotel s rybími specialitami a vlastním pivovarem.
Čerpáno z: Zastavte se u nás
Foto: archiv TIC Velké Meziříčí, archiv Muzeum Velké Meziříčí, Jiří Michlíček