Obyvatelé Velkého Meziříčí mají své město rádi

Napsal Lenka Peškova

Více pracovních míst a trochu vzruchu. To by chtěli obyvatelé Velkého Meziříčí změnit, aby se ve svém městě cítili ještě lépe.

Stěhovat se ale nechtějí, líbí se jim bezpečí a čisté prostředí malého sídla. Tak vypadají některé výsledky další vlny dlouhodobého sociologického výzkumu, který ve Velkém Meziříčí probíhá už bezmála dvacet let. 

Autoři výzkumu budou o výsledcích mluvit také na veřejné besedě starosty s občany ve čtvrtek 14. dubna 2011 od 16.00 v Jupiter Clubu.

Dlouhodobý výzkum dospělých obyvatel Velkého Meziříčí provádí katedra teorie kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze od roku 1992. Jeho cílem je dozvědět se co nejvíce o názorech lidí na život ve městě, jaké problémy nejvíce pociťují, jak jsou spokojeni s různými institucemi, co je zajímá na dění ve městě, jaký mají sami k Velkému Meziříčí vztah a podobně.

Přes celkovou spokojenost obyvatel není život ve Velkém Meziříčí bezproblémový. Ve druhé polovině devadesátých let považovali obyvatelé ze největší problémy pracovní příležitosti a možnosti bydlení. Závažnost obou těchto problémů postupně výrazně klesala. V roce  2010 však podle více než tří pětin dotázaných v produktivním věku nenabízí Velké Meziříčí dostatek pracovních příležitostí odpovídajících jejich představám. A to je také jednoznačně hlavním důvodem možného odstěhování těch, kteří o tom uvažují.

Díky poměrně klidnému a atraktivnímu prostředí města a jeho okolí je Velké Meziříčí přitažlivé pro většinu obyvatel. Neplatí to však pro všechny. Méně přitažlivé je pro lidi s vysokými profesními aspiracemi a s vysokými nároky na rozsah a kvalitu služeb, včetně nabídky kulturních a volnočasových aktivit, které jsou pro zbývající populaci dostačující.

Obyvatelstvo se vyznačuje poměrně vysokou stabilitou bez velkých migračních tendencí. Ta je založena mimo jiné i na zatím stále ještě vysoké míře identifikace obyvatel s  městem a jejich začlenění do sítě sociálních vztahů a na relativně bezproblémovém soužití různých skupin obyvatel. Zatímco míra začlenění do sítě sociálních vztahů stoupá a konflikty mezi skupinami obyvatel se nezvyšují, míra identifikace obyvatel s městem postupně klesá. Méně identifikovaní se svým městem jsou a největší migrační tendence mají nejmladší lidé a lidé s vyšším vzděláním. Populace je tedy sice relativně stabilní, ale současně hrozí zhoršování její věkové struktury a jejího vzdělanostního potenciálu.

V utváření vztahu obyvatel k městu hraje významnou roli zájem a informovanost o tom, co se zde děje. V první řadě souvisejí s hodnocením místní politické a společenské situace. Vyšší zájem a informovanost o dění ve městě jsou spojeny s větší důvěrou ve fungování místní demokracie. Lidé, kteří jsou dostatečně informováni, připisují největší vliv základním legitimním institucím místní veřejné správy, jako jsou zastupitelstvo či rada města, starosta a městský úřad. Nezájem o místní dění se naopak pojí s nedůvěrou vůči lokální demokracii a s připisováním rozhodujícího vlivu nelegitimním mocenským subjektům, jako jsou různé „mafie“ nebo „staré struktury“.

Vzdělanostní struktura Velkého Meziříčí je od začátku devadesátých let poměrně stabilní. Jednoznačně v ní převažují lidé se středoškolským vzděláním s maturitou a vyučení. Klesá podíl obyvatel, kteří mají jen základní vzdělání, avšak pouze v důsledku demografického vývoje. Podíl lidí s vysokoškolským vzděláním se jen mírně zvyšuje. Dynamika vývoje vzdělanostní struktury obyvatel je tedy slabá.

Obyvatelé Velkého Meziříčí se také vyznačují poměrně vysokou ochotou rekvalifikovat se na práci v obchodě či službách. O rekvalifikaci ale neprojevují aktivní zájem. Podstoupili by ji pouze, pokud by nemohli najít uplatnění ve svém současném zaměstnání. Rekvalifikace tak může sloužit spíše podpoře profesní mobility aktivnější části obyvatel než ke zvyšování pracovních aspirací velké části nezaměstnaných.

Ve Velkém Meziříčí  je nízká dynamika nejen vývoje vzdělanostní struktury, ale celého sociokulturního potenciálu města. Jeho populace si sice poměrně rychle osvojuje některé dovednosti vyžadované změněnými politickými a ekonomickými podmínkami a více méně i dovednosti nutné k ovládání moderních komunikačních prostředků. Na druhé straně se vyznačují stagnací vzdělanostních a profesních aspirací a nízkou pružností.