Jiří Michlíček je nenahraditelný

Náhlý a nečekaný odchod našeho spoluobčana, kamaráda a souseda Jirky Michlíčka a veřejné rozloučení s ním, byly pro společnost, lépe řečeno obec Velké Meziříčí, provázeny nebývalým sepjetím lidí z různých míst, různých povolání, různých životů i různých vyznání. Je to dokladem toho, jakým životem Jiří Michlíček žil a co po sobě na světě zanechal.

V uplynulých dnech se úmrtí Jiřího Michlíčka stalo v našem městě a do jisté míry i regionu tématem číslo jedna nejrůznějších smutných a emotivních setkání i rozhovorů. V desítkách případů zaznělo slovo nenahraditelný. Tohle slovo přesně vystihuje Jirkův život, a to život rodinný i veřejný, společenský.

Ve své rodině byl Jiří skutečným patriarchou v tom nejlepším slova smyslu. Mnozí z nás byli svědky toho, jak neuvěřitelně miloval svoji ženu a jakým byl báječným tatínkem. Víme a viděli jsme, jakým byl skvělým dědečkem. On byl kořeny i kmen pomyslného stromu Michlíčkovy rodiny. On byl středobodem i vůdcem, iniciátorem i vykonavatelem rodinného života. Jestliže byste chtěli popsat vztah Jiřího Michlíčka k jeho úzké i širší rodině jednotlivými slovy, našli byste tři: Péče, láska, zastání. Hluboce s rodinou soucítíme.

Jiří Michlíček byl měšťanem a starousedlíkem. Narodil se na velkomeziříčském náměstí. Vyrostl na velkomeziříčském náměstí. Svoji ženu poznal na velkomeziříčském náměstí. Svůj život prožil i skončil na velkomeziříčském náměstí.

Už v mládí se stal nedílnou součástí veřejného a společenského života našeho města a postupně se stal jedním z jeho pilířů, sloupů nakonec i úhelným kamenem. V novodobé historii Velkého Meziříčí asi nenajdeme srovnatelné jméno. Rozhlédněme se po náměstí i ulicích Velkého Meziříčí, zamysleme se nad společenským děním. Všude najdeme něco, co Jiří buď sám vymyslel a uskutečnil, nebo při té realizaci byl a slovem i skutkem pomohl.

Jeho práce v kulturním životě je skutečně nenahraditelná. Kolik jen jsme všichni viděli jeho fotografií a dokumentárních filmů. Jak moc jsme si zvykli své město vnímat hledáčkem Jirkova fotoaparátu či kamery. Kolik jsme viděli a navštívili společenských večerů, výstav, koncertů, na kterých se jakýmkoliv způsobem podílel. Jak obrovskou stopu zanechal ve velkomeziříčském kulturním létě, které vymyslel. Jaký jeho otisk nese Evropský festival filozofie, na kterém od počátku spolupracoval. Kolik práce udělal v Jupiter clubu, v muzeu a v řadě dalších místních veřejných institucí.

Jiří byl jedním z nejvýznamnějších místních novodobých politiků. Vždycky byl tím, kdo hledal a našel společnou řeč mezi soupeři, kdo uměl najít kompromis a východisko. Místní politická scéna na něj spoléhala jako na někoho, kdo zvládne vyjednat cokoliv. Protože byl dobrý chlap, otevřený a férový diskutér a laskavý člověk, získal si důvěru všech. Byl skutečným tmelem veřejné správy a samosprávy našeho města a v této roli je nenahraditelný.

Připomeňme si také, že spojoval nejen jednotlivé lidi a zájmové skupiny, ale celá města a v nich i národy. Je jen jeho zásluhou, že mezi chorvatským Tisnem a naším městem vzniklo pevné a hluboké partnerství, přátelství a spolupráce, která je konkrétní, velice neformální a hlavně užitečná. I naši chorvatští přátelé na Jiřího s láskou i úctou vzpomínají.

Jirku Michlíčka jsme všichni znali také v jeho roli chodce a poutníka. I do ní šel svým nenahraditelným způsobem. Od nápadu až po naprosté dotažení věcí do konce. Asi nemusíme připomínat jeho velkou několikaletou pouť do Santiaga de Compostella, kterou uskutečnil po svém – po michlíčkovsku. Když už se na ni vydal, ušel poctivě opravdu každý centimetr z našeho města až k Atlantiku. Došel také do Vídně, na Říp, prošel údolí Dyje. V okolí našeho města i na Vysočině je jen málo cest, které s holí a foťákem neprochodil. Byl obdivuhodný v tom, jakou poutnickou pokoru i tiché štěstí z těchto cest přinášel a šířil je pak do celého města. Víme všichni, o čem je řeč.

Jirku si budeme také navždy pamatovat v jeho pruhovaném vodáckém tričku. Břehy českých i moravských řek, a hlavně jeho milované Vltavy, jej vítaly i poznávaly. A opět je dokladem jeho neuvěřitelného charismatu, že si z vodáckých výprav vždy přivážel nová a nová jména známých, z nichž se pak mnozí stali jeho kamarády, a nakonec i přáteli.

Jirka byl kromě toho všeho také nenahraditelný kamarád a přítel. Nikdy nečekal na přímou žádost či prosbu o pomoc. Vždycky tím svým šestým smyslem laskavosti poznal, co je třeba říct či udělat a pak to řekl či udělal. S humorem, nadšením a precizností.

V uplynulých desítkách let byl Jirka Michlíček nejdůležitějším člověkem našich životů a my všichni to cítíme. Jako je naše místo ve vesmíru heliocentrické, Velké Meziříčí bylo jaksi michlíčkocentrické. Naše ztráta je nenahraditelná.

Jiří byl pro nás všechny vzorem a naším vzorem zůstal i dnes, kdy mezi námi není. Protože nám vlastně vzkázal: opravdový, smysluplný život je takový, po jehož skončení lidé kolem vás použijí slovo nenahraditelný.

Jiří, Jirko, kamaráde a příteli, dovol nám naposledy říct: Děkujeme ti za všechno.

Za přátele, kamarády sousedy a známé
Milan Dufek a Petros Martakidis