Obrovský úspěch basketbalistek v Klagenfurtu

Po zakončení soutěžní sezóny se k nám dostala nabídka reprezentovat Českou republiku na soutěži United World Games v Klagenfurtu v kategorii dívek v basketbalu.

Klagenfurt je nádherné město v jižním Rakousku ve spolkové zemi Korutany a leží na břehu jezera Wörthersee. Toto místo bývá označováno za klenot Korutan, jezero o 20 kilometrech čtverečních je lemováno alpskými velikány a množstvím hradů, zámků, městeček a také pláží pro milovníky vodních radovánek.
Sportovní hry v Klagenfurtu jsou jakousi olympiádou dětí a mládeže z celého světa. Turnaj se konal v osmi sportech, jsou to basketbal, volejbal, házená, fotbal, fistbal, sportovní gymnastika, lehká atletika a tenis. Hry se odehrávaly ve čtyřech dnech od čtvrtka 21.6. do neděle 24.6. Turnaje se zúčastnilo 4500 sportovců ze třiceti států, a zároveň také množství rodičů a fanoušků mládežnického sportu. Kromě evropských zemí se zúčastnily např. také USA, Kanada, Indie, Palestina či Indonésie. Sportovní hry se odehrávaly v úžasně přátelském a sportovním duchu a atmosféru pro mladé sportovce měly stejnou jako pro dospělé oficiální olympijské hry.

Příjezd a slavnostní zahájení…

Hry byly zahájeny na fotbalovém stadiónu v Klagenfurtu. Při slavnostním zahájení nastoupily jednotlivé výpravy podle států v abecedním pořadí. Před námi byly výpravy Kanady a Chorvatska, za námi obrovská výprava z Německa. Českou výpravu tvořil basketbalový tým BK Velké Meziříčí a mladí gymnasté z Brna a Bohemians Praha. Slavnostní zahájení her byl úžasně emocionální zážitek jak pro mladé sportovce, tak pro jejich doprovod. Po nastoupení na stadión se hrály státní hymny zúčastněných zemí a následně se zapálil olympijský oheň. Ohromné představení umocnily sportovní a hudební vystoupení, přistání parašutistů a závěrečný velkolepý ohňostroj.
Náš tým se zúčastnil soutěží v basketbalu v kategoriích U16 a U18. Pro vysvětlení tato označení znamenají, že v první kategorii se zúčastnili sportovci, kteří v letošním školním roce dovršili 16 let a mladší, v druhé kategorii 18 let a mladší. Tým BK Velké Meziříčí byl složen z hráček dvou klubů – BK Velké Meziříčí a Slavoj Bruntál. Hlavním důvodem jsou dlouhodobé přátelské vztahy obou oddílů. A protože před odjezdem několik hráček Velkého Meziříčí zrušilo svou účast, tak výprava čítala 14 hráček, z nichž byla polovina z Velkého Meziříčí a polovina z Bruntálu. Tyto hráčky a trenérský doprovod čekal zážitek, na který asi nikdo z nás nikdy nezapomene. Nejvíce jsme se těšili na soupeřky z USA, se kterými jsme se měli potkat v obou věkových kategoriích.
V obou kategoriích byl stejný herní klíč, dvě skupiny po čtyřech účastnících, po zápasech každý s každým postupovaly první dva týmy do semifinále a druhé dva týmy do boje o 5.-8 místo. Tajným přáním, které zaznělo v naší výpravě, bylo dostat se alespoň v jedné (nejlépe v obou) kategorii do semifinále a porvat se tam o medaile.

Boje v základních skupinách…

Trochu jednodušší situaci v základní skupině jsme měli v kategorii U18, kde jeden z týmů na poslední chvíli odřekl účast, takže jsme měli tříčlennou skupinu a k postupu do semifinále stačilo vyhrát jeden zápas. V prvním zápase proti nám nastoupil tým z italského Toskánska Lucca Mura. Do zápasu náš tým vlétl s nekompromisní chutí vyhrát. Po první půli byl stav o 12 bodů v náš prospěch. Ve druhé půli začaly italské hráčky hodně zlobit a náskok téměř smazaly. V rozhodujících chvílích se našemu týmu podařilo soupeři odskočit a celkové skóre se zastavilo na 56:49 v náš prospěch. První hrací den turnaje (pátek) čekal tým U18 ještě jeden zápas. Soupeřem nám byl rakouský tým Radenthein. V tomto zápase jsme mohli být spokojeni snad jen s vítězstvím, protože jsme si vybrali slabší chvíli na turnaji, nedařila se nám jasná zakončení zpod koše, nešla nám střelba. Takže výsledek je na basketbalové poměry hodně nízký 33:14 v náš prospěch. Na druhou stranu když se hra vůbec nedaří a vyhraje se, tak je to mnohem lepší než v opačném případě. Navíc historie si bude pamatovat jen výsledek a ten byl jednoznačně příznivý pro náš tým. Takže po dvou vítězných zápasech jsme postoupili do semifinále, kde nás čekal soupeř z USA (AIST). Na webu jsme se dočetli, že se jedná o výběr hráček složený pro turnaje v Evropě. Nejprve se přihlásí zájemci z řad basketbalistek z celé Ameriky a po výběrovém „kempu“ se sestaví tým, který brázdí palubovky na evropských turnajích.
Souběžně s U18 se hrála také kategorie U16. Většina našich hráček hrála obě kategorie, protože věkově splňovala limit obou kategorií, ale také vzhledem k tomu, že nás jelo méně, než původně mělo. Hned v prvním zápase nás čekal soupeř z USA. V této kategorii reprezentoval USA výběr AD Elite z basketbalové školy v Texasu. Zápas by dlouho vyrovnaný, ale ve druhé polovině se projevila rychlost a vyhranost soupeře. Zápas skončil 55:32 pro americký tým. Byla to super konfrontace s basketbalem ze země, kde se hraje nejlepší basket na světě. Vnitřně v nás plápolalo přesvědčení, že bychom se s tímto týmem mohli na turnaji ještě potkat. Ale to by bylo možné jen v případě postupu do finále turnaje. Posledním pátečním soupeřem byl rakouský tým Wolfsberg, který jsme porazili 42:20. Kromě začátku, kde se soupeř s námi držel, nebylo pochyb o našem vítězství.
V sobotu ráno jsme nastoupili proti poslednímu soupeři ve skupině. Byl to tým BK Almonte, který startoval za Nizozemí. Věděli jsme, že v případě vítězství nad holandským týmem budeme i v této kategorii v semifinále turnaje. Po velmi dobrém výkonu jsme soupeře porazili 50:20.

A přichází semifinále…

Po základních skupinách se nám podařilo v obou kategoriích postoupit do semifinále a ty jsme byli připraveni patřičně si užít a nechat na hřišti úplně vše. Moc jsme toužili se probojovat do finále turnaje. První semifinále bylo v kategorii U18 s Amerikou a druhé semifinále následovalo ihned po tomto zápase. Našim soupeřem byl vítěz skupiny B tým s divokým názvem SMAFC-NYME z Maďarska. Tento tým je z maďarského města Sopron (česky Šoproň). Šoproň má ženský tým, který je jedním z nejlepších klubových týmů Evropy a je to tradiční účastník Euroligy žen. Když jsme se nad tímto faktem zamysleli, tak jsme si řekli, že se přece nemůžeme soupeřů bát, protože reprezentujeme zemi, která na posledním Mistrovství světa skončila na druhém místě.
V semifinále proti týmu Ameriky jsme podali nejlepší výkon na turnaji. Všechna děvčata vzala souboj jako výzvu, jako by chtěla dokázat, že basket umí a umí ho dobře. Zápas jsme prožili v naprosté euforii , až se konečný stav zastavil na 44:23 pro nás, přičemž Američanky korigovaly skóre střelou od poloviny hřiště v poslední sekundě zápasu. Po tomto zápase jsme museli před všemi hráčkami smeknout pomyslný klobouk. Brali jsme jako něco neuvěřitelného, že náš tým porazil výběr Ameriky. V jedné blahopřejné textové zprávě stálo, že první věc, kterou Američanky udělají doma, tak se na v mapách na Googlu podívají, kde vlastně to Velké Meziříčí leží.
V semifinále kategorie U16 nás čekal již avizovaný tým z maďarské Šoproně. Vstup do zápasu se nám vůbec nepodařil, nešla nám ani střelba z dálky a neproměňovali jsme ani šoupáky z pod koše. Maďarky před koncem první poloviny zápasu vedly už o 14 bodů a sen o druhém finále se nám pomalu začal rozplývat. Do druhé poloviny zápasu jsme se pokusili děvčata zklidnit, abychom neřešili skóre, ale pokusili minutu po minutě bojovat a soupeře postupně stahovat. Maďarky v druhé půli byli neklidnější a nepřesnější a nám se plán začínal pomaličku dařit. Dvě minuty před koncem zápasu se nám podařilo stav srovnat. Po závěrečném hvizdu rozhodčích bylo skóre 50:49 pro náš tým. Radost našich hráček neznala mezí, hráčky na sebe naskákaly plné štěstí a radosti. A my jsme si začali uvědomovat, že se podařilo něco výjimečného. V neděli nás čekají dvě finále po sobě. V U16 opět proti americkému AD Elite a v U18 nás čekal slovenský tým z Bratislavy Petržalka Luky.

Nedělní finále…

V neděli jsme se probudili do krásného slunečného dne, naposled jsme se opláchli v nádherném jezeru Wörthersee a vyrazili jsme do městské haly v Klagenfurtu, kde se závěrečné zápasy odehrávaly. Nejprve se hrálo finále v kategorii U16. Zápas byl uveden se všemi náležitostmi, které k takto významné sportovní události patří. Nástup na zápas proběhl po jedné hráčce, když každá byla vyvolaná moderátorem finále. A pak přišla chvilka, kterou jsme nečekali, rakouský komentátor vyhlásil, že bude hrána národní hymna na počest přátel z České republiky a poté hymna USA na počest soupeře. V zápase se do našeho týmu Američanky nemilosrdně zakously od první minuty. Zápas skončil ve prospěch týmu z USA poměrem 65:46. Je to velmi solidní výsledek proti basketbalovému výběru z Texasu. Po zápase proběhlo předání medailí a pohárů za první místa, když pořadí na třetím místě doplnily Maďarky, které jsme vyřadili v semifinále.
Finále kategorie U18 začalo ihned po předání cen kategorie U16. Po naší hymně došlo k malému organizačnímu kolapsu, když pořadatelé neměli k dispozici slovenskou hymnu na počest soupeře z Bratislavy. Po chvilce ticha jsme spustili naši známou druhou polovinu bývalé hymny Československa „Nad Tatrou sa blýská“, čímž jsme situaci k úlevě pořadatelů zachránili. Ve vlastním zápase se projevila herní kvalita mnohem vyšších slovenských hráček. Mnohé naše hráčky hrály už devátý zápas během tří dnů a už nebylo kde brát další fyzické síly. I přes porážku 26:67 byl dojem dobrý, když nás hlavně hřál pocit z toho, že jsme druzí ve své kategorii a porazili jsme Američanky. Pro úplnost uvádím pořadí prvních pěti týmů každé kategorie.

Pořadí kategorie U16:
1. AD Elite (USA)
2. BK Velké Meziříčí
3. Smafc – NYME (Maďarsko)
4. BK Šamorín (Slovensko)
5. Sosnowiec (Polsko)

Pořadí kategorie U18:
1. BK Petržalka Luky (Slovensko)
2. BK Velké Meziříčí
3. Le Mura Lucca (Itálie)
4. AIST (USA)
5.KOS Celovec (Rakousko)

A na závěr ještě členové expedice UWG Klagenfurt 2012 - hráčky Lucka Nováková, Zuzana Fňukalová, Katka Jedličková, Sandra Barnetová, Aneta Pražáková, Monika Pečová, Martina Pečová, Markéta Pečová, Míša Urbanová, Eva Svobodová, Dominika Syslová, Vendula Holubová, Lenka Kožená a Mája Drlíčková, trenéři Petr Filla, Otto Ďurica, Tomáš Rapušák, Kamil Hugo a Dalimil Morys, kameraman Martin Peč, fotograf Tomáš Rapušák a fanoušek Dalimil Morys.

Autor: Mgr. Tomáš Rapušák