Zlatý křížek potřebuje drobnou opravu

Zlatý křížek na křižovatce silnic do Mostišť a do Křižanova patří jistě mezi nepřehlédnutelná magická místa Velkého Meziříčí. Čas a povětrnostní vlivy zde však zanechávají své stopy, a tak čas od času je třeba šikovné lidské ruky.

Tentokrát se bude oprava týkat přístupu. Křížek je umístěn ve svahu a cesta k němu vede po dobových schodech z nasucho poskládaných kamenů. Před časem se jeden kámen uvolnil a celé schodiště je tak nefunkční. Na první pohled jednoduchá oprava, ale na druhý pohled to tak snadné nebude. Část schodiště bude třeba rozebrat a poskládat znovu, a to tak, aby nebyla narušena historická patina a dobový vzhled.
Zlatý křížek má tajemnou historii. Vznikl pravděpodobně jako připomínka nějaké tragédie. Podle tabulky umístěné pod křížkem jej v roce 1828 postavil zednický mistr František Kuss z Velkého Meziříčí se svojí manželkou Marianou.
V knize Pověsti z Velkého Meziříčí a okolí najdete pověst i o zlatém křížku. V ní se mimo jiné říká: Vzadu vypíná se vysoká skála, mezi kterou a křížem je malá mezera. Místo to je dějištěm mého vypravování. Za krásného letního dne vyšel jsem si po silnici k Mostištím na vycházku. Setkal jsem se se stařenkou, která přidružila se ke mně a počala vypravovat: „Strach a hrůza pojímá mne vždy, kdykoliv kráčím tímto údolím kolem tohoto kříže." Tázána byvši po příčině, jala se vypravovat: „Tam za křížem u vysoké skály před padesáti lety jistý cestující sám se zavraždil. Příkladu jeho následovalo i několik nešťastníků z okolí, kteří se tu otrávili, oběsili nebo zastřelili. I sousedního mlynáře dceruška, která tam klečela a se modlila, svým milencem byla přepadena a zavražděna. Duše těchto nešťastníků, nemajíce pokoje na věčnosti, občas zde se kolem jdoucím zjevovaly. Stalo se, že v jednu noc byl povolán kněz z Velkého Meziříčí do Martinic k nemocnému. Neprodleně vydal se na cestu. Bylo mu jeti tímto údolím v době půlnoční. Sotva dojel ke zlatému křížku, koně náhle zůstali stát. Vozka pobízel koně ku běhu, tyto přes vše úsilí z místa se nehýbali. Kněz s nejsvětější svátostí kráčel po schůdkách ke kříži. Vozka s hrůzou kněze pozoroval, však ničeho mimo kněze neviděl. Kněz, chvíli prodlev u kříže, vracel se opět k vozu a pronesl tato slova: „Mám pilno, počkej, až se vrátím." Vsedl do vozu a spěchal s nejsvětější svátostí k nemocnému. Na zpáteční cestě zůstali koně před křížem opět stát. Kněz prodlel opět chvíli u kříže, pak slova nepromluviv, navrátil se k domovu. Nikomu své příhody nesdělil, jen stále smuten chodil a málo mluvil. Do roka odebral se na věčnost. Od té doby nikdo tam zjevení nespatřil."
-pch-