K pomoci druhým stačí jen trošku volného času

Již tři roky dochází do Domova pro seniory skupinky mladých lidí z výchovného ústavu ve Velkém Meziříčí pomáhat s drobnou péčí o uživatele.

Jejich pomoc by mnozí nepovažovali za mimořádnou, ale pro samotné obyvatele je velmi důležitá. Dobrovolníci pravidelně během roku přicházejí do domova s napečeným cukrovím nebo perníčky, s ochotou vyplet záhonky, přestěhovat knihovnu, seřadit abecedně knihy, zahrát si třeba karty nebo „Člověče, nezlob se".

Spolupráce s děvčaty je pro klienty domova velmi obohacující, jde hlavně o kontakt s mladými lidmi. Je až dojemné být svědkem některých opakovaných setkání nejmladší a nejstarší generace.

Pro lepší představu toho, co dobrovolníci vnášejí svými činy, se zkusme vžít do role devadesátileté paní Aničky, která bydlí v krásném Domově pro seniory. Paní Anička ve svém životě byla velmi aktivním člověkem, ale v důsledku životních změn a stáří je již upoutána na lůžko a nemůže se o sebe sama postarat. Je krásný den, plný slunce, zpívajících ptáků a pohodové letní atmosféry. Anička se těší na skupinovou procházku po několika týdnech strávených na pokojích. Procházka je velmi příjemná právě díky mladým dobrovolníkům, kteří ač nezkušení v řízení vozíků se vydávají do ulic Velkého Meziříčí a užívají si vyjížďku. Taková pomoc se možná může zdát pro někoho zanedbatelná, ale bez pomoci dobrovolníků by možná Anička neviděla most nad Velkým Meziříčí, nepozdravila maminku svého bývalého žáka ...A nebyla by to škoda?

K pomoci druhým stačí jen trošku volného času, chuť pomáhat a ochota spolupracovat. Poděkování patří všem dobrovolníkům z výchovného ústavu za jejich pomoc, paní vychovatelce Lence Cendelínové a Ludmile Vidlákové z DS za jejich nadšení koordinovat dobrovolníky a naplňovat smysl dobrovolnictví.

Mgr. Michaela Mahlová a kolektiv