Jeden den ve stacionáři Nesa

Denní stacionář Nesa ve Velkém Meziříčí, jehož provoz již devátým rokem zajišťuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou, navštěvují lidé s různým stupněm postižení. Každý den je jedinečný, stejně jako lidé, kteří do stacionáře dochází, a proto se jej uživatelé stacionáře spolu s pracovníky snaží prožívat naplno.

Program ve stacionáři je jednotlivým uživatelům ušit na míru. V ranních hodinách si uživatelé po svém příchodu do stacionáře mohou nejprve zacvičit. K dispozici mají rotopedy, míče, masážní lehátka či oblíbený motomed. Na motomedu mohou protáhnout své ruce i nohy i lidé s těžkým postižením. Poté uživatelé posvačí to, co si vlastnoručně připravili z potravin, které sami nakoupili. Následuje různorodý dopolední program. Uživatelé navštěvují jednotlivé pracovní dílny. Na výběr mají dílnu keramickou, výtvarnou, kulinářskou, dřevařskou nebo řemeslnou. Jak je podle názvu zřejmé, pracují v každé dílně na něčem jiném. Z vytvořených výrobků mají velkou radost, která je umocněna spokojeností těch, kteří si jejich výrobky kupují. U uživatelů s těžším zdravotním postižením je program obdobný, i oni se účastní aktivit v dílnách. Navíc se také zapojují v aktivitách podporujících rozvoj jejich hrubé i jemné motoriky. Velmi důležitá je pro ně i tzv.bazální stimulace, která podněcuje vnímání všemi smysly jak sebe samých, tak i okolí a podporuje komunikaci. „Uživatelům nabízíme podněty pro rozvoj zraku, sluchu, hmatu, čichu, ale i chutě. To se např. dělá tak, že se uživateli, který není schopen přijímat potravu ústy, vkládá váček naplněný nějakou chutnou potravinou třeba broskví do úst," vysvětluje Jana Brabcová, pracující s lidmi s těžkým postižením.

Po pracovních dílnách následuje oběd. Jeden z uživatelů podle týdenního rozpisu prostře jídelní stoly pro ostatní. K obědu přicházejí navíc uživatelé, kteří dopoledne tráví čas ve škole. Po obědě následuje zasloužená chvíle odpočinku, kterou každý využívá podle svého. Buď v relaxační místnosti snoezelen, nebo u PC, či si uživatelé jen tak povídají u kulatého stolu u cappuccina. Odpolední program je opět naplněn prací v dílnách. V případě příznivého počasí pracují uživatelé na zahradě stacionáře.

Každý uživatel má své zájmy a koníčky. Stacionář se je snaží naplnit řadou aktivit, které podniká. „Čas od času navštěvujeme bowling, squash a různé kulturní a společenské akce, jezdíme na výlety, v létě na pobyt. Stacionář tak uživatelům umožňuje pohybovat se v běžné společnosti a využívat běžně dostupné služby," uvádí Jana Brabcová. Uživatelé přicházejí i odcházejí ze stacionáře většinou spokojeni a šťastni, protože ví, že NEjsou SAmi.

Autor tiskové zprávy: Miroslav Vala, pracovník v sociálních službách